Ahoj.
Tak se po pár dnech hlásím.
Mám hroznej tejden a ještě horší den dneska..
Od pondělka chodí malá zpět do školky, kde měli prázdniny. A. tam s náma šel, aby mě představil učitelkám a některejm rodičům, se kterýma se zná a aby věděli, kdo jsem a tak. Školka je tak 8 minut pěšky ( pokud za sebou nevláčíte dvě děti .. ), což je hodně blízko. Ráno v 7.50 tam má být a v půl 3 odpoledne ji vyzvedávám.
Probudit ji, stojí kolikrát za to. A za 40 minut stihnout nakrmit jí, malýho, oblíknout je, připravit jí svačinu do školky atd je něco.
Poslední tři dny jenom pršelo, dokážete si představit mojí náladu. Byla taková zima, že jsem byla donucena vytáhnout zimní kabát, protože to je jediná věc, kde mám kapucu a tlačit kočárek, táhnout malou a do toho držet deštník je nad moje síly. Přes den je tu celkem klid, jakmile ale vyzvedneme malou ze školky, tak se doma perou, křičej, brečej. kňouraj a tak, jsem ráda, když si sednu a v klidu se najim.
No, můžu vám říct, že to teď stojí za to.
Ale to je tim počasim a taky tim, že se toho teď hodně děje doma a já toho moc nenaspim, takže jsem trochu nervózní.
Byl úterek - myslim, už jsem nehlídala, ale seděla jsem s dětma v obýváku u stolu, malovali; A. byl na chodbě a něco tam montoval. Jelikož tady meju pořád nádobí, mám ruce jako 80ti letá stařenka.
Šla jsem si k sobě namazat ruce a slyšim ránu. Naběhnu do obýváku, malej se válí na zemi a řve. Jelikož je to malej nedočkavej nervóza, tak se odstrcil od stolu tak, že přepadl se židlí. Zrovna do smíchu mi z toho nebylo, omlouvala jsem se Áčkovi, ukápla slza. Přinesl kapesníky a říkal s úsměvem na tváři, že to se prostě stává, že musíme bejt oba víc ve střehu. Stejně mi nebylo dobře..
Včera mě pro změnu dostávala malá. Neumí poslouchat. Nikoho. Ani nemám náladu o tom psát, jak jsem unavená. Aspoň mě večer pobavil A., když mi vyprávěl, že nechal 7hodin nastartovaný auto před prací.. :D A zjistil to jen proto, že nemohl u sebe v kanceláři najít klíče od domova.
Večer jsme koukali na basket a povídali si.
Dneska je čtvrtek. Můj druhý týden tady. Jsem unavená a bez života.
Hlavně proto, že jsem dneska spala jenom 4hodinky.. Ráno aspoň tolik nepršelo a nebyla zas taková katastrofa odvést malou do školky. Až na to, že rano brzdila tim, že si sama nemohla převlíknout pyžamo.. Atd. Takže jsme nestíhali.
Vystartovala jsem z baráku rychlostí blesku. Přestalo pršet. Konečně. Malou jsem blaženě odevzdala do školky a šla se projít s prckem... Po hodince jsme se vraceli domů a šmátrám šmátrám - nemůžu najít klíče. Prošacovala jsem se celá snad 10x. Každý ráno si kontroluju, jestli sebou mám klíče a telefon. Dneska ne. Zavolala jsem Áčkovi, vysvětlila, co se děje. ( A to jsem si chtěla ten mobil nechat doma!!! To by mě asi odvezli) do půl hodky přijel a smál se. Mě bylo samozřejmě trapně.
Klíče byly v chodbě.. Poučení pro příště - ikdyž nestíhám, klíče zkontrolovat vždycky..
Dneska by měla dorazit naše koo, zjistit jak si tu spolu žijem nebo co.
Bude chtít vědět určitě něco ohledně tý školy. Smůla, neměla jsem čas to prohlížet.
Takže jí oznámim, že chci na angličtinu a abych to měla co nejblíž. Tim to hasne, doufám. Stejně je teď konec semestru..
Dám vědět, jak to probíhalo..
Kdyby to bylo zítra aspoň, fakt jsem utahaná a nevim, jestli se zvládnu přetvařovat a vykouzlit na svym znavenym obličeji úsměv.. Pff.
P.S. Chyběj mi moje cigaretky..
Mějte se všichni fajn!
Žádné komentáře:
Okomentovat