První týden s rodinou

Ahoj.

Původně jsem chtěla napsat až na konci týdne, protože jsem psala včera a myslela jsem, že nebudu mít co vyprávět. Jenže...

Dnešek probíhal v pohodě - snídaně, postarat se o děti, park, oběd, spánek, čekání na tátu a tak.
A. připravoval večeři, já si hrála s malýma..

Děti jedí první a my po nich, abysme měli klid si pokecat u jídla. Bavili jsme se o našem dni a o všem možnym. Ptala jsem se jaký má plány na víkend.
V sobotu se má jet k jeho bráchovi a snoubence, bude piknik na pláži, když vyjde počasí. V neděli by mě chtěl protáhnout na celý den v NYC - Times Square, Manhattan jako takovej, Central Park atd, pokud teda jeho kamarád bude mít čas, aby nám pohlídal děti. Sobotou si nejsem jistá, protože bych se možná měla vidět s jinou au pairkou, ale pro neděli jsem smaozřejmě na 100%.

Povídáme si dál a najednou se mě ptá, jestli s ním a dětma pojedu v srpnu do Irska na 2 týdny. Má tam zbytek rodiny a taky svůj dům. Mám si to nechat projít hlavou, ale ono asi není nad čím přemýšlet, měla bych a chci poznat zbytek jeho rodiny.. :)
Následovala rutina, šla jsem udělat nádobí, protože vařil a aby měl čas na děti. Dal malýho spát, četl malý pohádku, já byla v kuchyni a slyším, jak jí říká, ať vydrží, že s ehned vrátí, přišel za mnou a dal mi dvě obálky s tím, že to jsou už peníze.
V pokoji na to koukám, otevřu zalepenou obálku a tam děkovná karta. Děkuje mi tam za náš první společnej týden a že jsou šťastný, že jsem součástí rodiny, že je vidět, jak mě děti zbožňujou a že se těší na náš společnej rok. Oči se mi zalily okamžitě slzama, dávala jsem se chvíli dohromady, protože jsem mu chtěla taky poděkovat.
Malá šla akorát spát, tak po mě skočila, objala mě a utíkala do pelechu. Čekala jsem na něj v obýváku a začala jsem s tím, jak si ho vážím za vše, co pro mě dělá, jak se ke mě chová a vůbec za všechno, samozřejmě se mi u toho řinuly slzy proudem. Objal mě, sedli jsme si. Omlouvala jsem se, že brečim, smál se, že se mu prej chce taky brečet. Ještě jsem mu říkala, že mi to stálo i za těch 32 rodin, se kterejma jsem musela bejt předtim v kontaktu, že jsem šťastná, že jsem ho našla nebo, že on našel mě, říkal, že to byl osud, že to věděl od první chvíle, kdy jsme spolu poprvý mluvili. Pak mi dal pusu na čelo, popřáli jsme si dobrou noc a běžela jsem k sobě, abych se mohla pořádně vybulet :D
Mimochodem jsem si vůbec neuvědomila, že dneska je to týden, co jsem s nima.
Přála bych všem holkám, který hledaj nebo jsou v rematchi, takovouhle rodinu.

Mějte se fajn :)