Jak jsem si byla (ne)koupit boty

Kdo mě zná, ten ví, že ze srdce nenávidim nakupování - oblečení, doplňků a bot.. Všechno se snažím nakupovat přes internet - je to pohodlnější, rychlejší a mají tam větší sortiment. Co dodat.
Když už musím, nákup bot je pro mě to nejmenší zlo.


Ale ne v USA!!!
Samozřejmě tu mají jiný číslování, takže moje 38 ( někdy 38,5), kterou má v ČR každá druhá ženská -  je v USA 6,5 - 7 - 7,5.
Do 6,5 nohu nenarvu vůbec, v 7 mě tlačej prsty ( zvažuju, že je uříznu) a v 7,5 mi noha plave.
Obešla jsem všechny obchody s obuví.. Byla jsem vážně všude u nás - byla jsem unavená, zpocená a hlavně naštvaná, protože po 2 hodinách marnýho hledání jsem šla domů s prázdnou a bylo mi do breku.. Psala jsem HD, že budu do 20 minut doma na večeři a valila si to vztekle 13 bloků zpátky. U večeře se mě ptal, jak jsem pořídila, ani jsem mu nemusela odpovídat, když viděl můj zkřivenej obličej.. Vysvětlovala jsem mu, co se děje a že hodlám volat domů mamince, aby mi poslala moje botičky, který jsem doma nechala.. :D
Jasně, že ne, ale stejně.. Nedalo mi to, tak jsem napsala na stránku holkám, který v USA už jsou, jaký s tím mají ony zkušenosti a jestli jsem teda jenom já mimozemšťan a nic mi tu nesedí. Díky bohu nejsem sama. Prej se musí zkoušet, zkoušet a zkoušet. Někdo mi dokonce odpověděl, že to jsou spíš boty číslo 8..
Pěkný, takže mám co dělat pro příště - budu si muset udělat volnej celej víkend, abych si koupila aspoň jedny botasky. Vypadá to, že holky z toho nejsou nijak vykolejený.. No.. já s tím teda problém mám. Prostě mi to vadí. o.O Sbohem nakupování přes internet..

Jinak se snažím přijít na to, do kterýže školy to vlastně půjdu.. A jelikož se v tom nevyznám, mám sto chutí prohodit noťas oknem nebo někym. Vůbec jsem dneska přešlá a vzteklá na všechny. A nevyspalá, kupodivu. Včera jsem toho moc nenaspala, protože jsem myslela na svýho taťku. Zítra pojede na vyšetření do Liberce, tak doufám, že mu konečně někdo řekne, co mu vlastně je a jak ho z toho dostat. Mrzí mě, že nejsem doma a nemůžu nijak pomoct. Mamce, jemu.. :(
Doufám, že to bude brzo zase dobrý a já se budu moct konečně vyspat s čistou hlavou.

Chtěla jsem ještě napsat, že jsem si psala s Nejrou, která je momentálně v rematchi - a to to ještě neni ani měsíc co tu jsme. Nevím, co se stalo, protože se o tom bojí napsat. Chtěla jsem jí zkontaktovat s mojí coo, ale to odmítla s tím, že slíbila svojí koo, že nebude kontaktovat někoho jinýho o pomoc.. wtf? Susan ( moje coo) mi psala, že jí kldině pomůže a že to tý její neřekne.. Nejra to stejně odmítla. Takže je to teď jen na ní.. Být na jejím místě, a mít takovouhle coo, tak na ní tak akorát hodim bobek a zjišťuju si informace všude okolo. po měsíci bych domů jet vážně nechtěla..
Rozhodně není sama, psala mi i ta kamarádka ze Švédska, se kterou jsem se bavila na orientation. Zrovna včera večer. Ta šla do rematche z vlastní vůle. Jediný co vím, že má jenom mámu, která je nepořádná, po domě jde cejtit moč od mazlíčků a tak a HM s tím nic nedělá a ani dělat nechce.. takže to nedává a chce k někomu jinýmu..

I takovej je život au pairky..

Po tom s Nejrou i s Annelie jsem se začala cejtit dost nejistě a tak jsem dneska na Áčka vybalila, jestli je vše ok, jestli nedělám něco blbě, jestli neutrácím moc peněz, jestli si nemám začít platit sama telefon a jestli to a tamto. Moc nechápal, tak jsem mu odvyprávěla, co se děje holkám a hned věděl o co go. A uklidnil mě, jak jinak, že všechno je, jak má být..

Tohle jsem napsala stěží.. Jdu spát.
Dobrou všem nebo spíš dobrý ráno?

Mějte se fajn!