Zbytek týdne probíhal naštěstí, co se dětí týká, v klidu.
Ve čtvrtek jsem se běžela po večeři projít. Všichni víme proč, že.. Ať už je to kvůli klidu nebo tý druhý věci :D Když jsem dorazila domu, nestačila jsem se divit, že dveře do bytu byly otevřený. Ne, že by se tu kradlo, ale nebyla bych šťastná, kdyby jedno z dětí vyběhlo samo na schody.. Ptala jsem se Áčka, jestli si malá náhodou nehrála zase se zámkem. Odpovědí mi bylo, že je tu jeho kamarád, kterej neumí zavírat :D
Patrick dělá u hasičů a s Áčkem se znají přes 15 let. Jeho nejsympatičtější a nejhezčí kamarád. Ehmm. Přinesl mi triko. Pravej hasič od Mattela s pravym trikem od Mattela. Vlastně hasičů.
Pokecali jsme, loučili jsme se s tim, že se ještě určitě uvidíme.
A potom to začalo... Příšerná bolest v krku.
V pátek ráno jsem se probudila a musela se vykopat z postele, připravit malý svačinu do školky a sebe mezi lidi, aby neměli infarkt hned zrána. Áčko na mě koukal přesně tak, jak jsem vypadala. Příšerně.
Samozřejmě se hned staral, jestli to dneska zvládnu, že to může zařídit jinak a kde jsou v lékárničce jaký léky na co.. Ujistila jsem ho, že mám dost svejch léků (děkuju maminko) a že budu v pořádku. Malej je taky nemocnej. Nevim teda, jestli ho bolí v krku, že jo, protože toho ještě moc nenakecá, ale má kašel, jako kdyby vykouřil krabku.
Den jsem přežila tak tak, malej byl taky vyřízenej. Ale asi víc z toho, že byla nuda, protože jsem nebyla schopná vyvíjet nějakou aktivitu. Psal mi Andrew a staral se jak se cejtim a jestli něco nepotřebuju. Poprosila jsme ho akorát o zázvor a pokračovala v nicnedělání a civění na tv. Byla jsem ráda, když jsem vyzvedla malou a došourala se domu. Tam jsem jí řekla, že nebude křičet, běhat a dělat jinej bordel. Dopadlo to tak, že si sedla ke mě na gauč a usnula. Já jedním okem sledovala malýho, aby se něco nepřihodilo. Áčko přišel, stěží jsem ho pozdravila a usnula jsem. Vstávat se mi nechtělo, ale musela jsem si dát sprchu. Děkovala jsem mu za ten zázvor a hned si udělala čaj a jídlo, protože jsem celej den nejedla, jak mi bylo zle.
Byl pátek = pizza night. Do postele jsem se dostala už v 8 a pak nic nevim.
Plány na víkend jsem zrušila.. Extra mě mrzí sobota - chtěla jsem jet do centra a nakoupit si nějaký boty, oblečení a tak a večer jsem byla pozvaná do mexický na jídlo a margaritu/y (byl nějakej špaňelskej svátek Cinco De Mayo? či jak se to píše).
Všechno bylo prostě díky mě úplně jinak bylo mi to líto i kvůli mýmu HD a dětem a jeho rodině..
S malou jsem měla rozdělaný přáníčko pro babičku ke dni matek. Nakonec jsem to dodělala sama, když byli pryč. Škoda, že jsem to nevyfotila. Povedlo se nám. Áčko mi říkal, že je venku hrozný vedro. Musela jsem se dokopat na čerstvej vzduch a šla jsem si koupit čaj. Hmm. Za prvý jsem byla nabalená a ono bylo vážně vedro, za druhý mě cestou zpět přepadl pěknej (pěkně hnusnej) ceďák. Ne, neměla jsem deštník a ani ten by mi nepomohl.. HD se pořád staral, jestli mám všechno, dal mi vitamin C. Večer jsme koukali na Titanic a na basket. Domácí pohada. Až na tu chorobu.
Neděle byla náročná. Hlavně asi psychicky. Den matek.. Chtěla jsem uklidit a tak.. Bylo mi to zakázáno, že je den matek a že je to teď i můj svátek.. Neudržel se. Já taky ne. Je to težký i pro mě. Ale nedokážu si představit být na jeho místě. Objala jsem ho s tím, že bude dobře. Co víc jsem mohla udělat..Co víc můžu udělat.. Byli na pláži a když jsem nemohla uklízet tak jsem aspoň udělala guláš. Jsem zvědavá, co na něj zítra řekne.
( Je možný, že mi tady chutná i maso jinak? Ach jo..)
Večer jsme mrkli na Forresta a zítra vzhůru do dalšího týdne..
P.S Vždycky jsem kroutila hlavou nad tím, jak některý holky, co v USA už byly (já byla ještě v ČR) a psaly, že jim tu odcházej foťáky, noťasy, mobily etc.. No.. Začíná mi odcházet noťas či co, ale nic vážnýho - nějak vrže.
Aneb vítejte v mym světě.. o.O
Mějte se fajn!
Žádné komentáře:
Okomentovat