Přivítání s rodinou - konečně

Chtěla jsem tohle napsat samostatně, navazuje na předchozí článek - poslední den orianťáku a loučení.



Sedíme s holkama dál v lobby, čekáme, bavíme se o tom jak jsme nervozní, jaký bude asi přivítání a na jednou říkaj holky, koukejte, nějaký dítě, přišel někdo další. Jak jsem se podívala, i proti sluníčku jsem poznala malou.
Zvedla jsem se, šla jsem k nim, viděla jsem za ní jít Áčka, kterej nesl v náručí malýho.
Klekla jsem si a malá se rozeběhla, začala křičet Lucy, Lucy, skočila mi do náruče a vlepila pusu.
Stála jsem, malou v náručí, A. k nám došel, obejmul mě a ze mě to všechno spadlo..
Za sebou jsem slyšela vzdychání holek, že to je cute atd..
Měla jsem co dělat, aby mi neukápla slza, ale říkala jsem si, že nebudu řvát před ostatníma a hlavně před ním :)
Šla jsem si k holkám pro kufr a kabelky, říkaly že jsem zaválela a že přivítání super.
( Na orientation jsme řešily, že se určitě přihodí nějakej trapas při seznámení face to face - že nás mámy budou chtít obejmout a my jim budem chtít třeba jen podat ruce a že tátové nám podaj jen ruce a my budem dělat něco jinýho - no všechny jsme byly nervózní i z tohohle )
Rozloučila jsem se s holkama, A. vzal kufr, já zbytek, malá se mě čapla za ruku a šli jsme k autu.
Ještě jsem teda chtěla napsat, že během našeho pobytu v Doubletree Hiltonu holky dostávaly dárky od rodiny.
Třeba jen balíčky s čokoládama, kytky nebo karty do telefonních budek na zavolání domů, nebo jim zaplatili výlet do NYC. Dárky dostalo několik holek, ne všechny, ale stejně, když to vidíte..
A bylo to hrozně hezký, ale samozřejmě mi bylo líto, že mě nic nepřišlo..
Sedíme v autě a A. se mě ptá jestli jsem dostala ten balíček. Jakej balíček? Nikdo mi nic nedal..
Tak na mě kouká, zkřivenej obličej a říká, že to není možný.
Poprosil mě, ať vydržím s dětma v autě.
Povídala jsem si s malou a malym, přišel.. Moc se omlouval, že ho to mrzí, že ten balíček byl v hotelu už v pátek, aby měl jistotu, že ho dostanu a že mu řekli jak na recepci tak z agentury, že ho určitě dostanu, ať nemá strach. Haha.
Každopádně mi řekl, ať ho otevřu. v balíčku všechno zabalený zvlášť. První jsme viděla dvě obálky.
V dopise bylo, jak jsou šťastný, že jsem konečně dorazila v pořádku, abych si užila školení, poznala nový lidi, udělala si kamarády, že už se těší, až mu budu všechno vyprávět a bylo tam vypsaný, co všechno balíček obsahuje.. V druhý obálce bylo 60 dolarů, který mi dal, pro případ, že bych něco potřebovala.. Dál tam byl novej telefon, s jeho uloženym číslem a v dopise bylo, že až budu mít chvilku čas, tak ať mu zavolám. Koukla jsem se na něj a řekla jsem něco v tom smyslu, že mu jdu zavolat, vyprsknul smíchy a zase se začal omlouvat. No a pak tam byla krabička. V krabičce stříbrnej  náramek s mým měsíčním kamenem amethystem.
Jen jsem čuměla a pořád dokola opakovala děkuju..
A to mi pak ještě řekl, že telefon mám zaplacenej, že v tom je i volání do Čech.. No.. nevěděla jsem, co říct.. Byla jsem hrozně šťastná, vážně.
Každopádně z Terrytownu do Brooklynu jsme se dostali během hodiny. Projížděli jsme Manhattanem, viděla jsem sochu svobody, jely jsme po Brooklynskym mostě, viděla jsem One world trade center.. A víte co? Ani mi to nepřišlo, že jsem v cizí zemi, že koukám poprvý na mrakodrapy..
Jen jsem se nestačila divit, kolik vrtulníků tu lítá.

Dorazily jsme do mého nového domova, vypakovala jsem si věci ( konečně ), dala jsem jim dárky, tak děkoval a říkal, že jsem se snad zbláznila :)) povídali jsme si, hráli si s dětma, bylo to fajn. Jen ta únava.
Chtěl jít na véču, ale když mě viděl, řekl, že udělá něco doma a na večeři půjdeme další den. Ještě chvíli jsme si hráli, četli knížky a tak. Někdy v 9 jsem se odplazila do postele a usnula jsem u tbbt.

Celou noc jsem se budila, ale je to jenom o zvyku..
Myslím, že tohle všechno mám úspěšně za sebou a jsem za to ráda.
Tak vstříc novým dnům..

Mějte se hezky :)