Znáte to - ráno vstanete -> ukopnete si palec.
Jdete si nalejt pití-> polejete se.
Jdete si dát sprchu -> opaříte se.
Krájíte tupym nožem -> ufiknete si nehet.
Vezmete hrnec -> zapomenete, že je vařicí.
Vyndaváte dort s tim, že už poleva ztuhla -> poleva z něj steče na vás, na zem, všude...
Jedete metrem a naproti vám sedí poblitej černoch, co bleje vedle sebe, za sebe, nad sebe a čekáte, kdy to pustí na vás. Vedle něj sedící, z paty tahající kemra, obluda.. ....
Do toho jsem se v týdnu dozvěděla, že mám babču v nemocnici. Opět.
Moc mi na náladě nepřidá, když ráno vstanu, dětský oblečení je na zemi, naruby, boty uprostřed obýváku, šváb v kuchyni.. Opět. Pff.
V úterý večer mi A. říká - potřebuju Tvojí pomoc. Říkám ok, o co jde?
Zítra je v mojí škole rozlučka s dětma, který odcházej ze školy, myslíš, že bys mohla hlídat nebo už máš nějaký plány? A už jsem byla najeblá a říkám mu co mám jako dělat..
Zase se mě ptá na poslední chvilku a při tom tohle musel vědět jak dlouho dopředu...
No, tak že bude doma až kolem 8. Pecka.
Ve středu jsem se snažila zabít čas tim, že jsem mu udělala čokoládovej cheesecake k ukončení školního roku, abysme mu ho daly s malou ve čtvrtek. Měl z něj radost...
Ve čtvrtek jsme měli cluster meeting. Původně jsem na něj nechtěla jít, protože coo psala, že jdeme na nějakej koncert a já si představila, že to bude slezina jako poprvý - v botanický zahradě - s nikym jsem se neseznámila a dostaly jsme všechny rozchod ať si děláme, co chceme.. No prostě o ničem..
Ale nakonec jsem se domluvila s Marce, že pojedeme. A. jel s dětma k doktorovi - malá měla spálenej obličej od sluníčka, tak chtěl mít jistotu, že vše ok.
Řekl mi, že než odejdu, tak budou doma. Nebyli. Tak mu volám, jestli je vše ok. Nebral mi telefon.
Tak mu píšu sms. Nic. Sebrala jsem se a šla jsem na metro. V tom mi volá. Měli jsme bouračku - a položil to. Volám mu zpět. Hlasovka. Volám mu znova, vyzvání to, ale nebere to. Poslal mi sms, že baterka je ko, že jsou na místě, že tam jsou policajti, že se nikomu nic nestalo. Psala jsem, jestli mám zůstat doma, psal že ne, že je vše ok, ať si užiju sraz.... ehm.. :/
Sraz byl v Prospect Parku, kde teď na cca 2 měsíce probíhá Celebrate Brooklyn - koncerty v parku atd... Bylo to v pohodě, sedly jsme si na trávu s koo a ostatníma au pairkama. Ticho..
Tak jsem začala konverzaci. Ticho. Tak jsem se ptala holek na různý otázky hlavně aby nebylo TICHO :D oukej...
Tak jsem tam pak kecala s jednou novou z Brazílie, zbytek kecal spolu - španělsky, německy - haha.. jo skupinky jsou všude.
Je po 9 večer. Volá mi Miguel. Zbejvalo mi 5 minut do konce práce a rozříznul jsem si palec. je to na stehy, ale nestíhám do nemocnice. wtf? prej už to nekrvácí, že v pohodě. Fajn. Jely jsme s Marce domů.
Padla jsem jak zabitá. Zdála se mi noční můra. + poprvý v angličtině. Probudím se a na telefonu sms.
Od Miguela, ale sms ve španělštině. Tak jsem byla vzteklá, že mi posílá sms v půl 3 ráno a ještě když je pro někoho jinýho. Ráno jsem mu poslala vzteklou sms, že mu děkuju, že mě probudil.. Nic
Večer jsme jely s Marce znovu do Prospect Parku na jinej koncert a jela s náma i Marťa z Manhattanu. Zjišťovala jsme od Marce, co že mi to vlastně poslal za sms. Prej že jede domu. v pul 3 ráno? tak jsme byla vzteklá, zjistila jsem si od ní, jak ho mám španělsky poslat do háje a volala jsem mu.
No nakonec z něj vypdlo, že jel z nemocnice a sms byla jeho mamce a jelikož se jmenuje stejně, poslal to omylem mě..
Večer byl skvělej. S holkama byla sranda, padly si do noty a já měla radost.
Koncert skončil a my šly s holkama ještě do baru na jedno. A pak zase domů. Ráno vstávačka a jela jsem za Marťou na chvilku na Manhattan. Rychle domů. Udělat Shepherds pie, poklidit a zavolat Miguelovi, protože nezaplatil účet, tak nemůže psát ani volat od pátku, takže je závislej na tom, kdo zavolá jemu. Volám. Nic. Překvapivě. Tak jsem byla zase vzteklá, že jsem mu na to skočila. No smaozřejmě se to vyřešilo. Dovolala jsem se mu a hned jsem byla zase vytočená, protože začal plácat něco o tom, že půjdeme za jeho kamarádama do baru koukat na fotbal. To už jsem se jenom smála a nevěřícně kroutila hlavou. Hlavně, že říkal, že budeme spolu a nikam nepůjdeme.. Měla jsem se ozvat znovu za hodinu.
Volám po dýl než hodině.
Čekám. Přiřítí se. V ruce kytku (kytku jako kytku - v květináči) a tašku.
Tak na něj koukám, co to je. A spustí, že ví, že mám hroznej tejden, a že chce, aby mi bylo dobře, že ví, že mi chybí zahrada, tak že mi koupil aspoň nějakou živou kytičku ( A. doma nevede absolutně žádný kytky ). Tak jsem se samozřejmě rozbrečela, ptal se co se děje. Jsem jen šťastná... čapnul mě a objímal snad půl hodiny.
Dostala jsem pochvalu za véču a zbytek večera byl fajn. Konečně jsem se cejtila uvolněně. žádná křeč, vypustila jsem celej příšernej tejden...
V neděli jsem byla s Marťou v Bay Ridge, pokec, pozdní oběd a pak chvilku u mě. Volala jsem si s Miguelem, řekl, že si půjde konečně zaplatit telefon a že mi v 7 zavolá. Bylo 7 a přišla mi zpráva, že stojí pod oknem. Nevěřila jsem svejm očím. Šli jsme doprovodit Marťu na vlak a šli se projít na pier na západ slunce. Řekl, že účet nestihl zaplatit, takže snad zítra. Došli jsme na pier, sedli si, koukali se na západ. Potom jsme šli do parku, učila jsem ho česky a tak, jak je pro mě těžká španělština a její výslovnost, tak je pro něj stejně těžká čeština :D
Díky bohu za víkend, kterej mi zvedl náladu o tolik, že to neni ani možný. Po tomhle týdnu to přišlo akorát včas...
Mějte se fajn!
Žádné komentáře:
Okomentovat