12. týden + Independence Day ( weekend) a návštěva kamaráda z ČR

Ahoj!

Nic zvláštního se v týdnu nestalo.
A. mi řekl, že odjede už ve čtvrtek odpoledne s dětma do Breezy. V pátek byl totiž svátek - 4.července - Independence Day..
Miguel dostal naštěstí volno na celej víkend a ve čtvrtek odpoledne mi volal, že nejde ani na noční. Což bylo perfektní. Aspoň jsem si to myslela..


No, běžela jsem na nákup, uvařit, stavila jsem se v polskym obchodě a koupila tam plzeň na večer.
Konečně pořádný pivo. Přišla mi varovná sms, že se blíží velká bouřka.
Miguel volal chvilku na to, říkal, že už je na cestě, aby ho nezastihla ta bouřka. Doma jsme si dali v klidu pivo, zavolali kamarádovi a vyrazili do baru.

Roba mám ráda, je z Polska a není to žádnej namyšlenej blbeček, ikdyž by mohl..
Šli jsme do Windy City, což je díky bohu jen kousek od mýho baráku. Tam jsme byli ale jenom chvilku, protože Rob musel jít někam, kde to žije víc.
Já čekala venku než si něco vyřešej, bavila jsem se tam s jednim chlápkem, Paulem, co tam byl taky.
Kecali jsme, přišli kluci, tak jsme se dali do řeči všichni, protože neni z NY, tak zjišťoval, kam druhej den na ohňostroj od Macy's.. Nakonec jsme se rozloučili a šli do jinýho baru.

Ehmm.. Vlezli jsme tam jen kvůli tomu, že tam chtěl Rob, protože tam měli kulečník. Bar pro studenty. Dobrý, připadali jsme si tam s Miguelem jak máma s tátou :D Byla jedna a už jsme chtěli jít, loučili jsme se s Robem, protože tam chtěl zůstat.
Čekám venku. 5 minut, 10 minut. začínaj ke mě chodit chlapi a ptát se , co tam dělám sama a kde mám teda toho svýho chlapa. 15 minut. Vztekle jsem naběhla zpět a co nevidim, novej drink a že prej zůstaneme ještě.. o.O !!!! Šli jsme si to vyříkat ven. Nakonec říkám fajn, nebudu se hádat, jdeme zpět a zůstaneme. Vrátíme se a Rob nikde. Miguel mu volá a že prej šel domu, že měl dost. Tak najednou otočil, že jdeme domů taky. To už mi ruply nervy... Cestou domů jsem ani nepípla...

Druhej den jsme si dali oběd, co jsem uvařila, dostala jsem pochvalu, jak jinak, oznámil mi, že nás jeho šéf pozval na grilovačku, na kterou půjdeme po ohňostroji.

Večer jsme vyrazili na ohňostroj. Věděli jsme, že jsme měli jít brzo a neudělali jsme to - dobře nám tak. Všude mraky lidí, policajtů, helikoptér, nešel nám internet v mobilu, nešel nám signál - ok, chápu, že to chtěj mít pod kontrolou, ale co je moc...
Klepala jsem si na čelo. Anyway.. Ohňostroj byl něco neskutečnýho. Nic takovýho jsem v životě ještě nezažila.. Ohňostroje na řece, který trvaly půl hodiny. Neuvěřitelně krásný... Ale taky to muselo jednou skončit.

A my se museli vymotat z davu a dostat se na metro, který bylo 2 míle daleko - kvůli bezpečnosti byly některý uzavřený. Když už jsme se tam doplahočili, vydali jsme se k jeho šéfovi na bbq.
Vtipný bylo, že jsme na nástupišti potkali Paula, se kterým jsme se seznámili ve čtvrtek v Bay Ridge před Windy City. Svět je malej. Jeli jsme stejným metrem. Ale zasekli jsme se bůhví kde, protože nějakej trotl zmáčknul emergency tlačítko.
A než čekat půl hodiny, tak jsme šli zase pěšky. Dorazili jsme tam. Moje první block bbq party. Další zážitek. Bylo tam asi sto lidí. Grilovalo se na ulici, pilo se všude.
Miguel tam moc lidi neznal, koho jo s tím mě seznámil, ale stejně jsem si tam připadala divně.
Možná protože jsem neměla po ruce drink? Ok, drink. jeden, dva.... tak jsem se szenamovala sama, protože si všímal svejch kamarádů. Udělala jsme si svoje vlastní..
Chtěla jsem domů. Byla mi zima a byla jsem unavená.
Místo taxíka jsem se dočkala mikiny.
Fajn! Další skvělej večer.

Takže jsem se bavila se svejma kamarádama, se všema jsem si musela připít. Takže někdy k ránu už jsem se svalila z nějaký stoličky. Moje první ostuda v USA... Jak jsem se ocitla doma nevim. Jak jsem se ocitla v posteli je pro mě ještě větší záhadou.
Každopádně ráno mi nebylo do zpěvu a nebylo to kocovinou, ale tim, že mi bylo prostě trapně.

Ten si toho taky moc nepamatoval a měl náladu na zabití. Odpoledne odjel za kamarádama na Coney. Za kamarádama...
Přijel tam a řekli mu, že jsou na odchodu a že jedou do Bay Ridge. Takže jel zpět. Napsal, že jdou do jednoho baru, kterej mám cca 20 minut pěšky od baráku a že se tam pozdějš sejdeme. Přijdu a všichni ko a to co předváděli... a zrovna tohle jsou jeho jediný kamarádi a kamarádky, který já nemusím. Ne, nemusim. Já je nesnášim. Ze srdce. Takže v neděli rozhovor. Buď já nebo tohle. Protože já o takovejhle život nestojim, už ne. Byla jsem taková v ČR a nehodlám bejt taková tady, abych se ráno probudila a první co řekla je, že mám kocovinu a pak celej den prospala.
Prodlouženej víkend za všechny prachy!

Naštěstí v neděli přiletěl můj kamarád z Děčína. Těšila jsem se jako malá až ho uvidim. Vidět po dlouhý době někoho známýho..
Dala jsem Miguelovi na vybranou - buď si může jít válet se domů po jeho perfektní předváděcí noci a nebo se může přidat a poznat taky někoho ode mě.. Jel se mnou.
A udělal jedině dobře, protože to by byla poslední kapka. Čekali jsme na Times Square na Páju. Chvilku jsme se hledali až jsme se našli. To bylo obejmutí.
Okamžitě se mi obrátila nálada. Miguel nás vzal na Cicrcle Cruise kolem Manhattanu.
Bylo to skvělý.

Pája měl možnost udělat fotky, který mu samozřejmě hned ukradnu až je postne na fb :D

Říkala jsem, že tohle je lepší než celej víkend. Miguel to nemohl pochopit, protože mě přece vzal na ohňostroj, ale to ostatní už neviděl... Najednou už byla tma a Pája  musel na hotel, než mu zavřou. Jeli jsme s ním, zakouřili si a přišlo loučení.
Pro mě něco hnusnýho, co jsem se ještě za celou tu dobu, co cestuju, nenaučila mít pod kontrolou a brát to tak, jak to je. Takže jsem brečela. Miguel nechápal, Pavel mu vysvětloval, že já už jsem prostě taková. A najednou byl Pavel fuč..

Miguel mě vzal na pozdní večeři do španělský restaurace. Jak mě chyběj ryby a všechny mořský potvory. Takže jsme si dali krevety a hlavně jsem poprvý ochutnala humra. Upřímně, když vezmu, kolik práce vynaložíte na to, abyste ho rozlouskli, tak to zas nic tak extra neni. Ale bylo to fajn. Cestou na metro jsme řešili zase předešlou noc. Já to prostě z hlavy nevymažu. Omlouval se už po tisícátý, že už to neudělá a že doufá, že vidim, že se snažil celej den a... atd atd atd.. Kulturní rozdíly, ať už se to týká čehokoliv, jsou pro mě zatim něco, přes co se jen těžko přenášim.. Ale ono má všechno svoje výhody i nevýhody..

Domů jsem se dokodrcala až po půl každopádně v noci jsem měla naprosto perfektní noční můry.

Mějte se fajn!