Dovolená - Svatá Lucie, věčně zelený ostrov

Zní to až neuvěřitelně.

Desátý měsíc v USA. To jako vážně? Ach jo..

Jsem akorát dva dny po dovolený. 9 dní uteklo jako lusknutí prstu.

Hodně jsem přemýšlela, jestli tohle psát nebo ne, protože tady budou i , pro mě, dost osobní věci.

Zasvěcení věděli, že na Svatou Lucii jedu ze dvou důvodů - samozřejmě proto, že Svatá Lucie je prostě moje srdcovka, byl to můj sen posledních x let.

Ten další důvod je Dan. Kdo ví. ví. Tohle moc víc rozepisovat nechci. Dan na Svatý Lucii žije.

Naplánovat tuhle dovolenou se všim všudy mi/nám zabralo dost času.

Určitě to spoustě z vás přijde totálně ujetý... Asi je. Ale věci jsou jak jsou.

Večer před odletem mě vystresovala coo jestli mám podepsanej DS form ( aupairky vědí -  potřebnej papír, aby nás pustili zpět do USA, když se vracíme. Ten mám podepsanej od května loňskýho roku s trváním jednoho roku, ale nevěděli jsme, jestli potřebuju na rok 2015 novej podpis) Takže panika, okamžitě jsem otevřela lednici a otevírala pivo, coo mi nezvedala telefon ani Áčkovi. Psala jsem Danovi, že mám problém a možná nebudu moct přijet. Drama queen. Heh. No, nakonec dobrý samozřejmě. Jeli jsme k jeho rodičům, aby mě ráno mohl odvézt na letiště a děti zůstaly tam.

Budíček. Zaspala jsem. Měla jsem 15 minut na to, abych si zapakovala, udělala ze sebe člověka a vyrazila. Na JFK mi samozřejmě nešel udělat online check in, nikdo nechápal, díky bohu za full service na letištích.

5 hodin v letadle s bandou bláznivejch amíků, kdy nám ještě na runwayi starší kapitán oznámil, že dneska pilotuje mladší kapitán a že je to jeho první let, ale že se nemusíme bát , že on sám má 30ti letou zkušenost a že chce zůstat naživu tak jako my ( přála bych vám vidět ty vystrašený pohledy kolem dokola a jakou rychlostí začali všichni, včetně mě, objednávat drinky ) , uteklo rychle. I s hodinovym zpožděnim. V letadle jsem se ještě převlíkla z džínů do kraťas, sundala bundu..

Přistání na Hewanorra International Airport proběhlo v pohodě. Vylezu z letadla a facka -  přiletět z New Yorku, kde bylo nějakejch -8 °C do 29 °C. Další rána byla, když jsme dorazili na imigrační -  přistály s námi další dvě letadla, neskutečná fronta, žádná wifi, žádná klimatizace a dveře otevřený dokořán, takže horkej vzduch proudil dovnitř a my se tam pomalu pekli. Volala jsem chudákovi Danovi, kterej čekal už víc jak hodinu, že teda k tomu hodinovýmu zpoždění bude tak minimálně hodinový čekání na imigračním. A jak jsem řekla, tak tu hodinu jsem si tam vážně odstepovala. Byla jsem vážně ráda, že jsem se stihla převlíknout v letadle, jinak by bylo po mně. Imigrační měl samozřejmě otázky co tam dělám SAMA, jestli za někým jedu, kde budu ubytovaná. Za nikým přece nejedu.. Ugh.. Klasika

Letiště je malý, ale i tak mi dalo práci Dana najít. Shledání. To nejlepší obejmutí na světě :) ..

A další minimálně hodinová jízda do hotelu. Smiley, kamarád, nás vezl z letiště až do Gros Islet.

Projíždět ostrovem, vidět zase tu přírodu a všechno, bylo skvělý. Čekalo nás necelejch 9 dní spolu.

A rovnou vám říkám, že 9 dní uteklo jako voda. Čas strávenej s Danem byl přesně to, co jsem potřebovala. Vzpamatovat se z posledních pár týdnů.

Z hotelu to bylo jen 5 minut na promenádu a z promenády tak deset minut pěšky na pláž s výhledem na Pigeon Island. Bílej písek, azuro, Dan, občasný přeháňky - prostě ideál.

Autobusy ... Jsou ve stylu dodávek, kde je nějakejch 12 míst k sezení. Nesčetněkrát jsem se jebla do hlavy, když jsem vystupovala, to že mi některý ženský kolikrát ani nechtěly nechat sednout nepočítám, řidičovi musíte říct, že chcete zastavit, musíte mávat, aby vám zastavili, něco jako autobusový zastávky na ostrově moc nefungujou. 

Na Svatý Lucii můžete všude vidět jejich vlajky - namalovaný na zdech, vlajky - na domech, na autech, přes kapoty aut.Tak jako v USA, jsou pyšný na to kdo jsou, odkud pocházej, jakou mají historii.

Něco z Wikipedie:

Vlajka Svaté Lucie má v modrém poli černý rovnoramenný, vrcholem nahoru obrácený trojúhelník, jehož ramena jsou bíle lemovaná. Do něho je vložený menší žlutý rovnoramenný trojúhelník, který má společnou základnu s bílým lemováním.

Modrá barva vlajkového listu symbolizuje vody Karibského moře i Atlantského oceánu, žlutá představuje břehy ostrova i sluneční záři, černá a bílá barva znamenají kulturní prolínání tmavé a světlé rasy, které žijí a pracují v pospolitosti a jednotě. Černý trojúhelník je navíc připomínkou dvou známých vrcholů vulkánu Qualibou ( Gros Piton a petit Piton , turistické atrakce ostrova, jeho symbolu a zároveň významného orientačního bodu okolo plujících lodí.

Proč to tady zmiňuju. Je to sice moje soukromí, ale tohle se může stát komukoliv z vás. Na ostrově žije nějakejch 97% obyvatel černý pleti, ty zbylý 3% jsou běloši, vetšinou cizinci, co se přistěhovali a podnikají tam.

Jeden den jsme jeli k Danově mamce, pro nějaký věci. S jeho mamkou jsem se viděla už dřív na skypu, zná mě z fotek. Ví, že jsem bílá a problém s tim neměla a nemá. Ale většina obyvatel ostrova to tak nevidí. Cestou domů jsme přestupovali v Castries, hlavním městě Svatý Lucie. Procházeli jsme ulicema, předcházeli jsme nějaký chlapy, tak kolem 30.. No, neušetřili nás poznámek o bílym a černym písku. Dan mi řekl, že už ráno na nás měl někdo řeči, v kreolštině, čemuž já, díkybohu, nerozumim. Našli se i místní, který nás zastavovali a říkali nám, že nám to spolu sluší atd. Vsadím se, že ten negativní ohlas převažoval, hlavně od starší populace ostrova. Dan mi určitě neřekl o všem, co kdo říkal, ale já jsem to od spousty lidí vycítila. A můžu vám říct, že tohle neni nic příjemnýho. Každopádně jsme to přešli, dělali si z toho i srandu, já už i kolikrát před tim dotyčnym řekla Danovi, že na mě koukaj jak na bílej písek a on mi kolikrát řekl, hlavně když jsme byli na pláži, kde byla většina turistů, že na něj koukaj jako na černej písek. Rasismus je hnus. Já sama nemám ráda nepřizpůsobivý v ČR, ale to proto že 99% z nich jsou nemakačenkové a vyžírkové. Ale tohle, kvůli barvě pleti, kvůli tomu, že nejsem místní, upřímně vám říkám, je to hnus, jak lidi dokážou být zlý. No nic, my si prostě řekli, že ty lidi jsou idioti, nic s tím neuděláme a vlastně nám to pak už bylo i jedno.

...

Lokální jídlo je moc dobrý, překvapivě levný na to, že vždycky dostanete naprosto plnej talíř.

Snídaně mělo jen pár restaurací a NIKDY neměli uvedeno, v kolik otvírají. Prostě žádnej spěch, žádnej stres. Ale jak už jsem řekla - jídlo super, k dostání lokální, americký i evropský. Překvapivě nikdy nebylo nikde narváno.

Jeden den nás Smiley vzal na projížďku ostrovem , i Dan se podíval do míst, kde ještě nikdy sám nebyl. Já už něco viděla z předchozí dovolený a spoustu teda teď. Viděla jsem spoustu hezkejch, ikdyž chudších míst. Ale ty lidi tam, mají pořád svoje problémy, tak jako všude jinde na světě. A když chcete, všechno má svoje kouzlo.

8 nocí, necelejch 9 dní. Nejkrásnější dovolená. Nejlepší dny.. A už jsem byla na letišti na cestě zpět do NYC. Smiley mě obejmul, a nechal mě a Dana spolu. Nejhorší loučení, pláč, pevný obejmutí. Dana jsem musela sama poslat pryč, jinak nevim.. K letadlu mě museli zavolat, protože jsem byla totálně zaseklá, čekalo se na mě. Následovalo 5 hodin letu zpět.. A to jsem zrovna nepotřebovala - zůstat sama se svýma myšlenkama, plná toho všeho.

Přes imigrační a další kontroly jsem prošla v pohodě, převlíkla se a volala Áčkovi, že už jsem tady..

Vylezla jsem ven, zapálit si a najednou jsem si uvědomila, že jsem vážně zpátky.

A že vlastně vůbec nevim, co teď chci...

Uvidíme, co se bude dít.