Ohlédnutí za měsícem číslo DEVĚT

Ahoj.

Čas utíká, čas letí.
Dlouho jsem nepsala. jedu už desátý měsíc. Uff.
Co se ale dělo ten devátej?


Měla jsem největší krizi za tu dobu, co jsem tady.
Lucie byla od prosince v rematchi a už jen předstva toho, že bych o ni přišla mě dostala do kolen.. Jedinej člověk se kterym si tady můžu pokecat. Chápete to, jo? .. Co tu byla přes svátky, tak jsme nevěděly pořád co se bude dít. Každej den stalkování emailu, depek, nadávání, bezmoci. Snažila jsem se jí povzbuzovat, pořád jsem věřila, že si ji najde jiná rodina a že tu zůstane. Pozitivní myšlení. I když jsem byla totálně podělaná. Přehouply jsme se přes novej rok s nějakejma citovejma újmama a tak. Áčko se měl i s dětma brzo vracet. Lucie se vrátila zpátky ke kamarádovi, kde měla možnost zůstat po tom, co jí prodloužili rematch.. Zvláštní loučení... No nic.
Byl začátek ledna. Á se vrátil.. Rozzářenej, já po 'vydařenejch' svátcích nasr... štvaná.. Ani nevylezl z letadla a už jsem do něj začala hustit , co se bude dít se školou, že mi zbývá už jen chvilka a já nemám splněno, aby mi mohli prodloužit pobyt o další rok. Řekl, že to zařídíme zítra. Koukám na kalendář a bum - ono je 18.1 a pořád nic zařízenýho. Nedokázala jsem se na něj ani podívat. Najednou jsem viděla ( a přiznávám, že pořád ještě vidim ) všechny ty věci, co nebyl schopnej zařídit od tý doby, co jsem sem přijela poprvý a o který jsem ho prosila a byla jsem absolutně k neudržení. No, tak jsme jednou u večeře zůstali sedět sami, děti už si hrály a on si plkal o něčem, tak jsem se vztekla a začala na něj štěkat, co se jako bude dít s tou školou atd.. ( Už jsem jí měla i vybranou, na něm jen bylo to zaplatit ) Na oplátku na mě začal štěkat zpět, že toho má hodně v práci a bla bla bla a že hold prostě některý věci musej jít stranou... Dobrý, já to chápu. Ale sakra uvědom si, že TY, seš jedinej člověk, kterýho tady mám, na kterýho bych se měla spolehnout kdyby cokoliv.. A hlavně já bych měla jít stranou jako poslední, protože když nestihnu školu, nenechaj mě prodloužit a bez víz musim domu, že.. No nic, začala jsem ho vidět v úplně jinym obraze se všema těma jeho chybama s tim všim co provedl a neudělal..
A poslední kapka byla, když mi od něj přišel mejl, že mu moje coo napsala, že musim začít chodit do školy co nejdřív + že ta jedna škola je málo, že mi budou chybět hodiny a že musíme najít ještě další.
No dobrý den. Takže jsem do dvou dnů začala chodit soboty do školy na Manhattan a neděle zpět do Brooklynu. Takže v tejdnu makat od rána od půl 7 do cca do 5 a celý víkendy ve škole, kdy třeba do toho Bklynu musim vstávat v půl sedmý ráno, jet metrem, pak přes hodinu busem tam a zpět a doma jsem po 4 odpoledne - Pápá společenský živote, pápá odpočinku... To už jsem byla vážně nasraná.
Byla jsem vzteklá, hrozná alergie. Už jen ráno vstát, muset se přetvařovat, což jsem po nějaký době přestala provozovat úplně, protože jsem prostě neměla sílu. (ptala jsem se ale kamarádky, co je tu přes dva roky, a řekla, že ponorka neni nic špatnýho, že se to prostě stává. Já totiž pořád vím, že tahle HF je to nejlepší, co mě mohlo potkat.. I s těma chybama no .. Díky Jani.)
Do toho jsem se pohádala s Danem. Jedinym člověkem, díky kterýmu jsem se tady ještě dokázala smát a přijít o něj by byla poslední rána. A je hrozně těžký to s někym řešit. Mamča to nepochopí, raději mi řekne, ať se vrátim domů. Což chápu, protože mě prostě chce mít doma. S Lucií je to jiný.  S mojí nejlepší kamarádkou nejsme skoro vůbec v kontaktu.. (Sledem událostí jsem jí ale jeden den už napsala zoufalou a poslední sms, na kterou odpověděla.. sice pořád nevim, co si myslet.. ale vim, že jí potřebuju).. Ale stejně neví, co se děje a co prožívám.
Zachránilo mě to, že jsme se usmířili s Danem a paradoxně jen s nim můžu mluvit naprosto o všem, obdivuju ho za to, jak přestává moje kolikrát hysterický výstupy, vždycky se radši třikrát zeptá, než reaguje a stejně vždycky přijde se slovama útěchy a nakopne mě dál. Hm, asi mě má fakt rád, když to tak čtu. Ale kdo ví...
To je tak v rychlosti všechno, já během příštích pár dní napíšu.
Držte se, hlavně vy co máte krizi , co jste v rematch a vy co už jste vysátý zimou..