středa 19. listopadu 2014

Dreams come true ....

Ahoj všem.

Vím nepsala jsem snad sto let..
Bylo toho tolik, že jsem prostě nestíhala.
Září + říjen
V září jsem se stihla seznámit s milym klukem. Pozdě večer jsme bojovali o poslední místo na sezení v metru. No, nacpali jsme se tam oba, koukám do okna naproti a vidim, že na mě kouká, začali jsme se smát. Já klasicky sluchátka v ušícha periferně vidím, že na mě mluví. Sundám sluchátka a ptá se co poslouchám a jestli může se mnou. Roztomilej. Manny. Tak jsme poslouchali spolu a zbytek cesty, asi 3/4 hodiny, jsme prokecali. Vylezla jsem z vlaku, potřebovala jsem příšerně na záchod ( :D ), tak jsem si řekla,že skáknu do baru, co máme přes ulici, je to blíž a dám si pak drink.


Prosvištěla jsem kolem baru, zahulákala na svýho oblíbenýho barmana, že chci pití a letěla na záchod. Přijd k baru, jedna jediná volná židle u nějaký holky, ptám se , jestli je tam volný místo, řekla , že jasně. Dostala jsem drink a barman se mě ptá, jestli se známe. Řekly jsme , že ne a na to zareagoval tím, že je to velká chyba, protože jsme obě dvě trouble a měly bysme se seznámit. Amanda. Moje první americká kámoška. Ten večer jsme se samozřejmě zlískaly, já si ještě psala a volala s Mannym.

Moje kamarádství s Amandou trvá. Představila mě svojí nejlepší kamarádce taky Amandě, když se dozvěděly, že moje nejlepší kamarádka je taky Lucy, tak byl srandy kopec a musely jsme to zapít, protože to přece neni možný, aby byla Amanda a Amanda a Lucy a Lucy.
Náš převážne telefonní a textovej 'vztah' s Mannym byl vtipnej. Kdo čte blogy, tak určitě už četl nějaký humorný story o americkym randění a chlapech tady vůbec.. Takže po několika týdnech, co jsme si psali/volali jsme se jeden den sešli před tim, než musel do práce. Zastavili jsme se v český na jedno ( já jich měla několik už předtim) seděli jsme venku, kecáme všechno fajn. Začneme se líbat a ten debil mi prokousnul ret. No dobrý den. Jdeme na metro, musel do práce a já chtěla se svym válečným zraněním domu. zatáhnul mě do uličky a myslel si, že si to rozdáme někde ve vchodu. Zklepala jsem si na čelo, že už jsem na tohle trochu stará. ( :D :D :D ) omlouvám se všem, co to čtou, ale to je pro ty holky, co se pořád zajímaj o to, jaký ty chalpi v USA jsou :D Od tý doby jsem ho neviděla samozřejmě. :D :D

V říjnu mě čekala dovolená - cruise po Karibiku.
Ale ještě před tím za mnou přijela má drahá Lucie z Bethesdy, protože měl bejt prodlouženej víkend do pondělka. Tak jsem nám zase hezky rozplánovala den po dni do budeme dělat. Měla přijet v pátek o půlnoci. Jela jsem na Manhattan, že jí tam koupim přáníčko a nějakej dárek k narozeninám a že se stavím v český, dám si tam drink, koupim jí tam lahváče k narozkám a počkám tam. Volám jí. V buse jí řekli, že není místo, že musí počkat na další, kterej pojede za hodinu. Takže jsme jela mezitim domu. Volám jí po hodině. Pořád čekala. A to venku ještě pršelo atd. Byla jsem lehce naštvaná, protože jet po půlnoci do centra je fakt super.. No ten její slavnej bus měl nakonec 4 hodiny zpoždění, takže pecka. aby toho nebylo málo, tak jsem doma zaspala, kdyby mi nenapsala, že už je někde blízko, tak tam čeká doteď. No nic, uvařila jsem sebou kafe, abych ho tý mojí chudince dala ( cestou jsem smaozřejmě půlku vypila) a vzala jsem sebou toho lahváče staropramenu. Čekám na Manhattanu, začalo pršet. Ne, začalo lejt!

Byla zima a já stála sama ve 3 ráno na Manhattanu a čekala.. BUS!!! Vidim ten prokletej bus! koukám do okýnek jestli tu hvězdu uvidim. To bylo radosti. A když pak viděla to pivo :D Cesta domu vtipná, celej víkend vtipnej -  neudělaly jsme samozřejmě skoro nic z toho, co jsme o víkendu dělat chtěly. Celou sobotu jsme propily, pak to mám všechno v mlze... Každopádně jsem vždycky šťastná jako blecha, když tu je :)) Jsem ráda, že můžu všechno sdílet zrovna s ní.. Moje nejlepší kamarádka Lucka z Čech na mě stále se*e, už ani nepočítám, kolikrát jsem to obrečela... To už je asi stejně fuk.

CARIBBEAN CRUISE:

Tak Andy mi navrhl, že pokud pojedu v sobotu s ním a dětma do Breezy, tak mě na letiště odveze. Super, to se hodí a lepší jet v pul 4 rano na letiště s ním než taxíkem nebo tak.
Jenže co tomu předcházelo.. Byl to ten týden po tom, co u mě byla Lucie. A já začala bejt nachcípaná, totálně. Byla jsem psychicky totálně v háji , protože mě to dostalo dva dny před odletem. Měla jsem teploty, nemohla jsem polknout, byla mi kosa, začala jsem mít problémy s uchem. Andy mě v sobotu ráno naštval, když se pokusil si z toho udělat srandu. Rozbrečela jsem se. Do toho jsem se chytla s Lucii, takže mi bylo ještě hůř. Utratila jsem přes sto doláčů za různý strepsilsy a jiný léky a masti. Sobotu jsem celou proležela nadopovaná u babči a dědy a to jsem si musela ještě zajistit odvoz z letiště domů až se vrátim.

Neděle - den odletu. Ráno mě Andy vezl na letiště La Gardia - horší letiště jsem ještě nezažila, ale co už. Vyndal mi kufr, objal mě, popřál šťastnou cestu, ať si to užiju a že mě za týden o půlnoci vyzvedne. Neskutečnej :))
Tak jo tady jsem, nachcípaná na hnusnym letišti. Počkala jsem až odjede a už jsem pálila jednu za druhou. Odplazila jsem se na check in a tyhle blbosti. KO.upim kafe, časáky, kafe, kafe, KAFEEE!
Miluju lítání. Ale tentokrát to bylo jiný. Hlavně tim, že jsem byla nemocná. Musela jsem přestupovat v Charlotte, ale myslim, že to začalo už z NYC. Bolest uší, neskutečná bolest.

V Portoriku jsem si vzala kufr a našla lidi od Carnivalu, který si mě pak vzali na starost, aby mě dopravili k lodi. Vedro a dusno. Psala jsem si s Jančou, že už jsem teda na místě. Za nějakou dobu jsme se sešly, prošly všema možnejma kontrolama, udělaly si karty atd. hodili jsme si věci na pokoj, šly jsme si nakoupit nějakou vodu do CVS a zašly jsme na drink - tak hnusnou frozen margaritu jsem v životě nepila :D

Každopáně na lodi jsem absolutně nechápala, co se tam všechno vejde a jak je to obrovský.. A jsem vlastně vůbec na lodi? A už jsem se samozřejmě těšila až vyplujeme.
Plán byl takovej, že druhej den připlujeme na Svatýho Tomáše, po něm následoval den na moři, Barbados, Svatá Lucie ( <3 ), Svatej Kryštof, Svatej Martin a zpět.
Je těžký vysvětlovat ty pocity a zážitky.

A kdo mě zná, ví, že posledních 11 let, Svatá Lucie, byl můj sen. A splnil se. A hlavně - nezklamal.
Oproti ostatním ostrovům něco úplně jinýho, džungle, Pitony.. Pamatuju si to ráno, kdy jsme k ostrovu připlouvali. Vzbudila jsem se sama od sebe po 6, hodila na sebe oblečení a běžela na palubu. Nedokážete si představit tu radost. Stála jsem s otevřenou pusou dokořán. Slzy štěstí. To co jsem viděla vždycky jen na fotkách vidim na vlastní oči. Pitony.. celej ten ostrov je tak nádhernej. Zapálila jsem si a pořád nemohla uvěřit, že už za pár hodin budu chodit po Svatý Lucii!

S Jančou jsme si tam koupily combo výlet pevnina + moře. A dobře jsme udělaly. Bylo to skvělý, viděly jsme to nejdůležitější, průvodkyně byla naprosto skvělá. Jeli jsme z Castries do Soufriere, mezi tim bylo samozřejmě  několik zastávek, viděli jsme botanickou v džungli ( :D ) vodopád, rybářskou vesničku, krásný pláž, vyhlídka na Pitony atd atd... Ze Soufriere jsme jeli zpátky katamaránem. Zakotvili jsme u nádherný Anse Couchon pláže.. Úžasný, úžasný. Po hodině jsme pluli dál do přístavu, než jsme se tam ale dostali, měli jsme na katamaránu kreolskej oběd - tak na Lucii bych hlady neumřela. Mňam! A drinky. Hodně drinků. Rum, všude rum. Úplně všude! To už bylo všem jedno, hlavně nám a tancovaly jsme tam s našima průvodcema, vůbec to bylo celý totálně crazy... Seznámila jsem se tam s Danielem.. :) tady mi asi došly slova.. ( To je u mě divný, co? ... )

Čemu asi málokdo z vás uvěří, třeba Barbados mě totálně zklamal. Pláže maj hezký, ale to je tak všechno. Koupit si tam dovolenou na týden, tak se budu proklínat. Jinak každej ostrov měl něco do sebe. Byla to ta nejlepší a nejkrásnější dovolená a já už vim, kde je moje srdce a kam i možná patří.. Dost lidí ví, že i na tohle jsem dost velkej blázen.. Každopádně plánuju, že se tam vrátím v únoru minimálně na týden. Ptala jsem se Andyho, kolik mám ještě dovolený a jeho odpověď mě naprosto odrovnala: nestarej se o to kolik dní Ti zbejvá, když chceš, tak pojedeš o dny se nestarej. Je zlatej.
Co se dělo po návratu do teď napíšu do konce týdne. Já přísahám! :)
Mějte se všichni fajn. (Omlouvám se za chyby, neumím pořádně anglicky a teď už ani česky) :D








Žádné komentáře:

Okomentovat