Události posledních dnů

Tak už jen pár dní a pojedu 6. měsíc v USA. Neuvěřitelný. I když je pravda, že už mi to neutíká tak, jako předtim. Proč? Na tohle nedokážu odpovědět. Prostě nevim.


No, abych se k tomu dostala. Minulý týden jsme s Andym konečně zařídili školu. A byl to boj! Coo nám posílala spoustu odkazů se školama atd, takže měla taky o zábavu postaráno. Já se nejdřív vztekala na Andyho, že jsme to nezařídili ještě před odletem do Irska, potom jsem se vztekala, že jsou školy a kurzy, který jedou jenom přes víkend. Já si hodlám svoje volný dny užívat po svým. Nechci v sobotu vstát a připravovat se na cestu do školy a zabít tam 4 hodiny ze svýho volnýho času, to radši někam pojedu nebo se radši probudim s kocovinou. Sorry, ale taková prostě jsem. Díkybohu se nám podařilo najít školu kousek od Coney Islandu, vedle Brighton Beach na Manhattan Beach a to Kingsborough Community College od 8.října - každou středu až do prosince. Vybrala jsem si samozřejmě angličtinu. Chci jí vypilovat. Potřebuju to.. 

Minulej týden jsem se taky stihla domluvit s jednou au pairkou, Janou, která žije na Floridě, že pojedeme v říjnu na cruise. Odjezd z Portorika 19.10., takže jsem musela honem zařizovat letenky a tak. Děkuju Janče, že mi zodpovídá všechny moje (stupidní) dotazy atd atd atd. Andymu za pomoc taky.. Těším se jako malá. Odjezd je teda z Portorika na Barbados, Sv. Lucii, Sv. Kryštofa, Sv. Martina a Sv. Tomáše . Sny se stávaj skutečností - Sv. Lucie je můj sen už nějakejch 11 le. Konečně začíná bejt život zase krásne. Sice jsem teď úplně na mizině a musim šetřit co se dá, abych měla na výlety - hlavně samozřejme na Sv. Lucii, ikdybych neměla na výlety jinde, tohle prostě musim. 

Malej měl v sobotu narozky, dala jsem mu dárek už v pátek. Samozřejmě už leží někde na dně truhly s hračkama. Je mi to fuk. každopádně jsem byla domluvená s kamarádkou z Děčína, která byla na víkend v NYC, že půjdeme do český na pivko. Neskutečnou náhodou jsme narazily na bandu čechů před Cafe Prague. Vevnitř jsme narazily na dalšího čecha. Sranda. Takže jsme to rozjely. jela jsem brzo domů, abych mohla ještě do Saltyho. Proč, proč, proč. Proč jsem tam zase musela jít. Každopádně jsem se tam seznámila s nějakýma černoškama, tak jsme pily spolu, pohádala jsem se tam s jednim blbečkem, můj oblíbenej vyhazovač mě tam objímal :D Dobře, dlouho tam nepůjdu. Vážně, teď je mi vážně trapně. + Jsem měla jít s Philem (vyhazovač ze Saltyho) na snídani a utekla jsem.. :D takže, možná až někdy po dovolený se tam ukážu..

V sobotu ráno odjel Andy s dětma do Breezy na narozeninovou oslavu. Já měla kocovinu jakou svět neviděl a vůbec bylo všechno... Na hovno.. Bylo mi smutno, měla jsem depku. Chtěla jsem domu. Hned teď. Prostě to tak přišlo. Ležela jsem v posteli a brečela, skypovala jsem s mamkou, říkala  jsem jí to všechno a že jsem stará a chci normální život a normální práci a že se v dubnu vrátím domů. Jo, že už neprodloužim. Teď si zase říkám, že to musím zvládnout.. Ach jo. Podívali jste se někdy sami na sebe do zrcadla? Ne proto, jak vypadáte, ale proto, že přemýšlíte, kdo vůbec jste, co jste vlastně za člověka.. Myslela jsem, doufala a přála si, že v USA objevim svojí identitu. Ve skutečnosti je to ještě horší.. Poslouchá mě někdo? Vidí mě vůbec někdo? .... Tichej výkřik do tmy.

Měla jsem skype s Luckou. ( Ne, ne s mojí BFF z ČR. jestli si na mě vůbec vzpomíná, protože se sama neozve, nezajímá jí jak se mám. Nevim, třeba toho má nad hlavu, nebo na to prostě sere - proč nemít o depku navíc.. ) s Luckou z Bethesdy. Vyprávěla jsem, jak jsem zase pomáhala dvěma au pairkám, který ani neznám, ale že by bylo nějaký díky, to nehrozí. Tak se mě Lucka ptala, kdy se na to hodlám vys*at, pomáhat ostatním, když na mě stejně dlabou. A víte co? Má pravdu, děvče moje :D Takže na to kašlu a pomáhat už nikomu nebudu..

Zítra je 11.9. ... Asi většina z vás ví, co se ve světě děje. Ať už to jsou zavražděný americký novináři nebo, že byly ukradený letadla v Libyi. 11 letadel přesněji řečeno. Co zas ty vymatlanci chystaj? Buď se snažej jenom vystrašit svět nebo je použijou.. Já už nevim, co si o tom myslet. Slyšela jsem, že do konce září je vyhlášenej stav ohrožení, že nás můžou napadnout kdykoliv. Andy se tu rozčiloval, že to snad nikdy neskončí.. Uvidíme, co bude, já ale hodlám zůstat doma a nikam nevylejzat. Alespoň zítra..