Po hodně dlouhé době jsem se rozhodla napsat článek.
Jsem zpět.
Na blogu i v ČR.
Vzpomínám, jako by to bylo včera, kdy jsem zabalila krabici a nechala ji poslat domů.
Když jsem v den odletu balila, dopoledne přišel A. , šla jsem vyzvednout děti do školky.
Čekala jsem v ředitelně
Ředitelka i učitelky se se mnou loučily, utíraly slzy. Sobě i mně.
Poslouchala jsem, jak mi děkujou, že jsem odvedla skvělou práci s dětma, jak jsem si je získala a že po mně budou mít prázdný místo v srdci.
Nevnímala jsem to.
